Formát dokumentu je nástrojem pro sdílení znalostí a jako takový by měl být co nejjednodušší a nejdostupnější vzhledem ke složitosti samotného obsahu dokumentu. To platí i v případě, že je formát založen na schématu XML, které je při zobrazení dokumentu na obrazovce před uživateli skryto.

Bohužel, ačkoli může být schéma XML jednoduché, může být také zbytečně složité, nadměrně rozsáhlé, spletité a obtížně implementovatelné bez specifických znalostí jeho vlastností. To platí i v případě, že jsou dokumenty zobrazené na obrazovce identické. V tomto případě je složitost záměrnou taktikou používanou k vázání uživatelů na konkrétního dodavatele, jak je tomu v případě formátu dokumentů Microsoft 365.

XML schéma zahrnuje strukturu, datové typy a pravidla XML dokumentu a je popsáno v souboru XML Schema Definition (XSD). Ten počítači sděluje, co má očekávat, a kontroluje, zda data tato pravidla dodržují. Teoreticky tvoří XML a XSD společně základ konceptu interoperability. V praxi však může být XML schéma vytvořeno tak složitě, že se stává spíše překážkou než mostem.

„Uměle složité“ schéma XML přesahuje úroveň složitosti potřebnou k zobrazení i toho nejkomplikovanějšího obsahu na obrazovce. Ve skutečnosti je zcela odtrženo od skutečné složitosti obsahu, a to do té míry, že i jednoduchá věta, jako je „Být, či nebýt, to je otázka“, se stává neřešitelnou posloupností značek, ke kterým uživatelé nemají přístup.

Tato umělá složitost se vyznačuje hluboce vnořenou strukturou značek s nadměrnou abstrakcí, desítkami či dokonce stovkami volitelných nebo přetížených prvků, neintuitivními konvencemi pojmenování, rozsáhlým používáním rozšiřovacích bodů a zástupných znaků, vícenásobným importem jmenných prostorů a typových hierarchií a sporadickou či kryptickou dokumentací.

V případě formátu dokumentů Microsoft 365 je jedinou chybějící charakteristikou sporá nebo kryptická dokumentace, vzhledem k tomu, že se jedná o soubor dokumentů o celkovém rozsahu přes 8 000 stran. Všechny ostatní charakteristiky jsou přítomny v větší či menší míře, což vývojáři, který se pokouší implementovat schéma, téměř znemožňuje práci.

Abychom ilustrovali, jak se to promítá do strategie „uzamčení“, uvažujme železniční systém, kde jsou koleje přístupné všem, ale hlavní výrobce vlaků vnucuje svůj vlastní neuvěřitelně složitý řídicí systém. Teoreticky by kdokoli mohl postavit vlak kompatibilní s těmito kolejemi, ale specifikace řídicího systému jsou natolik spletité, že železniční služby může nakonec poskytovat pouze hlavní výrobce vlaků.

Nejhorší na tom je, že si cestující neuvědomují, že jsou rukojmími technických omezení, kterým nerozumějí, dokud nevzrostou ceny jízdenek nebo neklesne počet obsluhovaných měst. V tomto okamžiku může hlavní výrobce diktovat své podmínky, které jsou cestující nuceni přijmout.

To je velmi podobné tomu, co se děje ve světě informačních technologií, kde společnost Microsoft fakticky nutí své zákazníky přejít z Windows 10 na Windows 11 proti jejich vůli. Tento přechod nemá žádné technické opodstatnění a váže zákazníky na používání Windows 11 a Microsoft 365. Důvodem je, že zákazníci zcela ignorovali problémy, které vyplývají z používání proprietárních technologií.

Kdyby v průběhu let miliony uživatelů Microsoftu, kteří nekriticky přijali narativ, který byl pro netechnické uživatele věrohodný, ale odtržený od technologické reality, zaujaly kritický postoj vůči tomuto monopolu – což by v jakémkoli jiném odvětví vyvolalo pochybnosti –, byli bychom dnes v úplně jiné situaci.

Místo toho však tito uživatelé – včetně vlád a nadnárodních organizací – dopustili, aby se strategie vázání zákazníků, v nichž hraje zásadní strategickou roli uměle a zbytečně složité schéma dokumentů XML služby Microsoft 365, staly stále sofistikovanějšími a všudypřítomnějšími.

Pokud tedy vyvíjíte nebo vybíráte systém založený na XML, mějte na paměti, že složitost lidi svazuje, zatímco jednoduchost a srozumitelnost je osvobozují.